6

Představujeme listopadové číslo 2017 / Editorial

Editorial

Představujeme listopadové číslo 2017

Vážené čtenářky a čtenáři,

představujeme vám monotematické číslo časopisu Sociální pedagogika | Social Education s názvem

Sociokulturní diverzita ve vzdělávání, které reaguje na současné vzdělávací výzvy. Diverzita

(rozmanitost, heterogenita) jedinců, ať už je dána demografickými deskriptory (např. etnikem, rasou,

jazykem, kulturou, pohlavím, socioekonomickým statusem, věkem aj.) anebo osobnostními

charakteristikami, schopnostmi a dovednostmi, je zcela přirozeně nedílnou součástí našeho

každodenního žití. V posledních letech je diverzita ve vzdělávání předmětem řady veřejných

i odborných diskusí, jejichž společným jmenovatelem je naplnění práva na vzdělávání jako jednoho ze

základních lidských práv tak, aby nebyly žádné společenské skupiny či jednotlivci ve vzdělávání

znevýhodněni. V tomto kontextu se objevuje řada otázek směřující přímo ke školnímu prostředí např.

jak pracovat a zhodnocovat žákovskou diverzitu vedoucí k vyšší kvalitě vzdělávání, jaké jsou důsledky

žákovské diverzity ve vzdělávacím prostředí, jaké vzdělávací strategie, metody a formy vzdělávaní volit,

na jakých principech vybudovat školní prostředí tak, aby byla žákovská diverzita vnímána jako jeho

přirozená součást aj. Na makroúrovni se objevují otázky např. jak zajistit rovné příležitosti

ve vzdělávání, jaká koncepční opatření přijmout, aby vedly k spravedlivým příležitostem ve vzdělávání

všech jedinců, a mnoho dalších otázek zaměřujících se na to, aby žádné dítě nezůstalo „pozadu“

( no child left behind). Odpovědi na některé tyto otázky hledají také autoři aktuálního čísla.

V rámci tohoto monotématického čísla vám představujeme následující příspěvky. Úvodní studie

s názvem Diverzita mezi etnocentrismem a etnorelativismem (nejen) v českém školství reaguje na

významnou otázku – jak téma diverzity ovlivňuje konkrétní vztahy. Autorka Dana Moree se v rámci své

studie, pomocí dat získaných za období deseti let, zaměřuje na specifikování faktorů ovlivňujících

interkulturní kontakt, resp. co ho zjednodušuje a co ho naopak komplikuje. Jako referenční rámec pro

tyto úvahy nabízí Dana Moree situace ze smíšené skupiny divadla utlačovaných.

Těžištěm následující teoretické studie s názvem Kulturní identita jako součást výchovy k občanství

u adolescentů autorky Heleny Skarupské je tvorba identity v souvislosti s výchovou k občanství. Studie

seznamuje s koncepty identity (především identity kulturní) a akcentuje vztah mezi utvářením identity

a edukací.

Problematikou identity se zabývá také následující empirická studie s názvem Národní identita

v multikulturním prostředí. Autorky Milena Öbrink Hobzová, Ludmila Siarda Trochtová a Petra

Sobková představují výsledky výzkumného šetření, jehož hlavním cílem bylo zjistit, zda existuje

souvislost mezi vnímanou národní identitou a postojem k cizincům.

V současné české společnosti je problematika sociokulturní diverzity ve vzdělávání neodmyslitelně

spjata s otázkou vzdělávání romských žáků. Studie autorky Ivety Rožníčkové s názvem Mocenské

konstelace mezi romskými žáky a jejich učiteli popisuje mocenské konstelace, vznikající při interakci

mezi romskými žáky a jejich učiteli. V rámci dané studie je diskutováno zejména pět typů mocenských

konstelací, které byly získány z dat (pozorování a zvukového záznamu) výzkumného šetření.

Studie s názvem Sociokulturní handicap žáků-cizinců a profesní příprava učitelů reflektuje potřebu

a specifika pregraduální přípravy učitelů ve vztahu k sociokulturnímu handicapu žáků-cizinců (žáků

s odlišným mateřským jazykem). Autorka Markéta Zachová svá zjištění opírá o data získaná

prostřednictvím dotazování učitelů 1. stupně základních škol a studentů 4. ročníku studijního programu

Učitelství pro 1. stupeň ZŠ.

Autor Jakub Vlach v rámci své studie s názvem Úspěšnost dětí z dětských domovů v sekundárním

a terciárním vzdělávání – porovnání pohledu klientů a jejich vychovatelů prezentuje výsledky

výzkumu, jenž si kladl otázku, jaká vysvětlení mají pro svoji školní úspěšnost v sekundárním

7

Představujeme listopadové číslo 2017 / Editorial

a terciárním vzdělávání klienti dětských domovů a jak tuto úspěšnost vysvětlují jejich vychovatelé.

Studie se pomocí principů zakotvené teorie věnuje mimo jiné shodám a rozdílům v interpretacích

vychovatelů a klientů.

Jsme velice potěšeni, že v tomto čísle můžeme představit tři příspěvky v rámci rubriky Diskuse. Věříme,

že dialog vedený prostřednictvím argumentací bude obohacující nejen pro odborný časopis Sociální

pedagogika | Social Education. V rámci tohoto čísla autor Peter Ondrejkovič otevírá diskusi na téma

K otázkam explikácie a axiomatizácie v sociálnej pedagogike. Autorka Jaroslava Pavlíčková se zamýšlí

nad problematikou Práce v terénu – Aktuální trend sociálně-pedagogické práce s rodinou

a v neposlední řadě autorka Věra Tepličková představuje diskusi na téma Sociálna a kultúrna

rozmanitosť nie je len o etnicite.

Prostřednictvím recenze autorky Jany Kasáčkové je přiblížena kniha Magdaleny Hankové a Soni

Vávrové s názvem Partnerské vztahy očima mladých dospělých s vrozeným tělesným postižením.

Zároveň kniha s názvem Supporting children with special needs: A Penny Tassoni handbook autorky

knihy Penny Tassoni se stala předmětem recenze recenzentky Magdaleny Hankové.

Budeme rádi, když v tomto monotématickém čísle nalezne čtenář inspiraci k dalšímu přemýšlení

a otevře další otázky vztahující se k diverzitě ve vzdělávání, neboť právě ona rozmanitost otázek může

vést k nalezení kýžených odpovědí. Na závěr si dovolujeme poděkovat všem členům redakční rady,

autorům a recenzentům za spolupráci při tvorbě tohoto monotématického čísla a s potěšením vítáme

Evu Janebovou z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, Danielle Tracey z Western Sydney

University a Feifei Han z University of Sydney mezi členy redakční rady časopisu.

Redakce časopisu