Sociální pedagogika | Social Education 144
ročník 7, číslo 2, s. 144–145, listopad 2019
ISSN 1805-8825
Recenze
Šíp, R. (2019). Proč školství a jeho aktéři selhávají. Kognitivní krajiny
a nacionalismus. Brno: MUNIPress.
V nejbližší době vyjde v brněnském univerzitním nakladatelství
MUNI kniha Radima Šípa, která přináší do české pedagogiky nový
ideový náboj, a doufám, že rozpoutá intelektuální diskusi jdoucí
hluboko pod povrch běžně diskutovaných problémů teorie
a praxe školního vzdělávání.
Monumentální, více jak 450 stran čítající text nazvaný Proč školy
selhávají. Kognitivní krajiny a nacionalismus je tematicky
a metodologicky rozkročen mezi filozofií výchovy, epistemologií,
obecnou a sociální pedagogikou a patří dle mého soudu mezi to
nejlepší, co v našem oboru dosud vzniklo. Rukopis snese důstojné
srovnání se zahraniční produkcí, alespoň pokud mohu porovnávat
zejména s francouzskou jazykovou oblastí. Řadu zahraničních
textů v oboru filozofie výchovy a obecné pedagogiky i převyšuje
důkladností v práci s prameny a originalitou celkového konceptu.
Úvodem k Šípovu výkladu toho, jak si stojí školy ve svých
základních úkolech a ve svém poslání, je obsáhlý popis jím užívané metodologie, teoretických
východisek a inspirací. Vysoce hodnotím skutečnost, že autor s nevšední pečlivostí zachycuje každý
termín, každý pojem a vysvětluje ho nejen vzhledem ke kontextu knihy, ale snaží se jej vřazovat
i do filozofické a vědecké tradice a co nejpřesněji stanovit významové nuance vůči jeho případnému
obecnému užívání. Dokládá obrovský přehled nejen v oblasti pedagogických věd a filozofie, ale též
v oborech, k nimž česko-slovenská pedagogika stále ještě teprve hledá cestu (metodologie vědy,
neurovědy, biologie, fyzika apod.). V současné době mi není znám česky či slovensky psaný text s tak
širokým teoretickým záběrem.
Text považuji za zásadní pro českou pedagogiku hned v několika ohledech. Je za ním vidět dlouhodobé
promýšlení teoreticko-metodologických otázek pedagogických věd i problémů naší školské,
resp. vzdělávací praxe. Hlavní devizou knihy je právě to, že autor se nepřichyluje k již hotovým ideovým
schématům, která ovládají pedagogické diskursy v našem prostředí, naopak tato schémata kritizuje
v přesně identifikovaných slabých místech a vybaven důkladným studiem Deweyho myšlení ukazuje
neúčinnost takových schémat: jsou dichotomická, a proto neúčinná. Autor se nebojí kritizovat
„posvěcená“ jména klasiků a tam, kde pracuje s odkazy na jiné autory, je evidentní jeho tvůrčí práce
s nimi. Jak jsem již napsal, Šípovi nestačí tak či onak interpretovat již řečené, ale nabízí svou vlastní
cestu k řešení reálných problémů českého školství a české společnosti. Tvůrčím způsobem propojuje
platformu Deweyho myšlení s moderními poznatky přírodních i sociálních věd, přičemž mu leží na srdci
praktický dopad „dělání vědy“. V tom navazuje zejména na deweyovské funkcionální pojetí rozumu
či inteligence. Vyhne se díky tomu abstraktnímu či akademickému vidění věcí, o nichž nestačí
jen diskutovat, ale jež je třeba řešit.
Šípovy myšlenky jsou vědecky poctivé a zároveň podepřené osobním přesvědčením. Autor planě
neteoretizuje a neupadá na druhé straně ani do úzce prakticistních léček. Má svou metodu, které se
důsledně drží, a konzistentně z ní vytěžuje nové možnosti pro vzdělávání i společenské ozdravění
v duchu demokratického ideálu v situaci, kterou mnozí označují jako post-faktickou. A tato metoda je
(v souladu s aktuálním chápáním skutečnosti u význačných vědců všech oborů) holistická, komplexní.
Šípovi umožňuje propojit témata stojící většinou v analýzách pedagogů izolovaně. Čtenáře tak vede
Strouhal / Šíp, R. (2019). Proč školství a jeho aktéři selhávají. Kognitivní krajiny …
k pochopení souvislostí mezi dobovými myšlenkovými paradigmaty (Šíp hovoří spíše o kánonech
či „slozích“), filozofickými teoriemi a společenskou praxí, přičemž ukazuje, jak se mohou ony kánony
lehce „přežít“ – setrvačně ve společnosti působit i tehdy, když se jejich původní smysl vytratil.
Autor se detailně zabývá otázkou rozvoje různých typů kognitivních struktur ve vztahu k různým typům
fyzického i sociálního prostředí, usiluje o propojení organické, mentální a morální roviny lidského
života, kdy se ukazuje, že některé aspekty naší existence lze srozumitelně vysvětlit jen na pozadí
obecně biologických či „komunitních“ vlastností života.
V textu najdeme analýzu všech zásadních problémů soudobé pedagogiky: řeší se tu vztah mezi teorií
a praxí, poznáním a činností, dichotomická povaha diskursů o kompetencích a vzdělávacích obsazích,
selhávání školního vzdělávání tváří v tvář společenským a politickým změnám, zejm. pokud jde o krizi
moderních institucí atd. Šíp se vyrovnává s aktuálními (nejen) neoliberálními ideologiemi i s jejich
kritikou. Z textu však především cítíme snahu udělit hlubší obsah a silný, holistický význam pojmu
a hodnotě demokracie a demokratické školy.
V názvu Šípovy knihy stojí termíny „kognitivní krajiny“ a „nacionalismus“ představující zásadní motivy
ve světle jeho úsilí o v silném slova smyslu demokratizaci školy. Šíp tu navazuje na Deweyho pojetí
demokracie jako zcela určitého způsobu myšlení a rozvíjí toto východisko v úvaze o vzájemných
implikacích mezi typem kognice, typem postojové struktury a způsobem života. Uzavřené způsoby
myšlení, které tak často posiluje určitý typ školního vzdělávání, modelují reliéf skutečnosti jen
v podobě zglajchšaltované, dogmatické karikatury a z toho plynou i uzavřené, nacionalistické či jinak
deformované postoje. Šíp ukazuje, že demokracie a demokratická škola musejí sledovat něco víc než
jen obeznámenost s důležitostí dělby moci ve státě a předání poznatků o tom, co to je svobodná volba,
dialog či právo většiny. Tyto technické aspekty demokracie totiž stejně reálně nefungují,
pokud generace, která je má naplnit, předtím neprošla školou jako místem otevírání se světu,
a pokud výchova nebyla chápána ve smyslu stále nových impulzů, obohacujících a přetvářejících
strukturu dosavadní dětské zkušenosti. Demokratická škola je tedy především školou experimentální,
experimentující a kognitivně stimulující.
Jako recenzent, ale především jako pedagog přemýšlející o podobných otázkách jako autor děkuji
za výbornou knihu, která na českém trhu dosud chyběla. Přestože s řadou autorových pozic
nesouhlasím, přivedl mě k uvědomění, že některá z mých vlastních stanovisek nejsou možná ještě
dostatečně podložená. To považuji za další důkaz kvality rukopisu. Neboť tento typ textů nás má vést
mimo jiné k úvahám, do jaké míry si můžeme být jisti tím, že způsob, jímž si formulujeme problémy,
a způsob, jímž je následně řešíme, obstojí i před hlubší kritikou.
Jednou větou: Šípova kniha je průlomová, ojedinělá, ale též provokující a inspirativní. Těším se na její
vydání. Kniha vychází v listopadu 2019 v tištěné podobě a skvělá zpráva je, že bude v elektronické
formě zdarma ke stažení na portálu Munispace. Autorovi přeji hodně tvůrčí energie do další práce!
Nám čtenářům potom radost, uspokojení a inspiraci k dalšímu promýšlení výzev, které před nás staví
problematika školní edukace.
Martin Strouhal
Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze